No chystalo se to dlouho, dlouho.

Už před lety, když jsem ještě brousil po fotoserverech (btw taky máte pocit, že už jsou dnes passé?), jsem tu a tam padnul na fotky chlapců od Kyjova (Jiřího & Štepána), kteří ostatní české vážkaře nasírali luxusními snímky lesklice velké (Epitheca bimaculata). Totiž, tahke vážka je bestie: nejen že je u nás velevzácná a pravidelně se vyskytuje právě jen na pár místech Jižní Moravy, ale má poměrně vyhraněnou, vážkařům-fotografům zcela nepřátelskou biologii. Především se líhne synchronně a líhnutí se odehrává v roce jen během několika málo dní  na přelomu dubna a května (doslova – během 4-5  dní jsou všechny venku), za další jich ani při líhnutí nebývá nijak moc, spíš jednotlivé kusy. Nicméně to je v podstatě jediná chvíle, kdy se dají vychytat, protože pak zmizí do korun stromů, případně samci krouží nízko kdesi nad středem rybníka … no a z pár týdnů už jsou stejně over.

Takže není divu, že po ní kdejaký ješita pase, aby si ji doplnil na checklist :-).  Loni se mi to ještě nepovedlo, jaro bylo hnusné a i přesto, že se Jirka snažil a líhnoucí se Epithecy hlásil SMSkou, počasí jednoduše nepřálo a když pak po týdnu vysvitlo, bylo pozdě – našli jsme s Martinem W. už jen trosku jedné svlečky. O to větší bylo těšení na letošek. Rodinu už jsem od ledna na tuto událost připravoval, první prodloužený weekend v květnu byl v diáři už od ledna zatržen červenou barvou. Od půlky dubna pak nastal podrobný monitoring vývoje počasí, pravidelné zprávy o chování Marušky (larva lesklice velké na podzim ulovená a chovaná Martinem W. v akvárku), pak sledování fejsbůku, respektive stránek belgických, nizozemských a německých odonatologů, jak to vypadá s líhnutím bimaculaty u nich.

A pak se Maruška vylíhla a zároveň přišla fotka od Štěpána – 29.4., že teda UŽ JO. Předpověď vypadala tak na tři dny a dost, tož 1.5. v Praze s kuropěním do auta a v 8.15 už na rybníku u Milotic.  Tam se mi konečně Štěpán, Jirka a Šárka osobně zhmotnili (do té doby totiž jen virtuální přátelé na FB) a šlo se na věc, tedy na hledání líhnoucích se lesklic. Počásí  jako víno, vše jak má být, jenže .. kde nic tu nic. Ani svlečka, prostě nic. jen pár Brachytronů a quadrimaculát, ale zweifleck se nekonal. I když jsme ho tam společně hledali až do dvou odpoledne.

FRUSTRACE.

Ale počasí mělo ještě den vydržet a v záloze byla ještě lokalita na Soutoku, rodiště výše zmíněné Marušky. Druhý den, po noclehu u Plachých (velké díky ještě jednou!), jsme na LS v Lanžhotě ráno vyzvedli povolení na vjezd do lesa a 8:30 jsme už byli s Jiřím na místě. Rybníček jsme obcházeli kolkolem, a krom elegansek kde nic tu nic, až pak .. na nejblbějším místě, tedy strmém břehu ve stínu … lezoucí, ještě mokrá larva, megaotrněná, zweifleck! A vedle ní druhá! A k tomu 4 exuvie z minulých dnů … Což sice teda bylo všechno, ale zaplať pánbůh! Mělo to jen jednu drobnou chybku .. další tří hodiny jsem strávil v broďácích na místě nepřetržitým čučením na lezoucí larvu, aby se mi někde v bejlí neztratila. Zkoušel jsem jí do cesty nastavovat klacík, ale zjevně byla naprogramovaná na svých 6-9 metrů chůze .. pak si dala konečně říct a nemaje nic jiného kolem, klacík přijala.  To už bylo poledne a ostrý slunce a vůbec nefotogenično, ale … je to tu: pár fotek a videa (která si hoďte na full screen a HD).

On the road – pochod larvy za vylíhnutím

Stretching – larva testuje, bude-li mít (jako imágo) po vylíhnutí kolem sebe dost místa

The final pullout – kompozitní video (časosběr) jedné z nejdůležitějších fází líhnutí (praacovní název “vylousknutí“)