Dlouho dlouho jsem po nich pásl, ale i když jsem měl v předchozích letech reference od kolegů a kamarádů, nevyšel mi nikdy čas nebo počas. A tak jsem jen záviděl fotky “modráků” úspěšnějších kolegů na fotoserverech a umiňoval si, že příští rok už se to povede … Což trvalo několik let, a až letos se poštěstilo. Nikolik však náhodně, ale díky tipu Martina Waldhausera, který má přírodu Lužických hor dokonale probádanou a ví, co se kdy kde děje. Minulou sobotu (22.3. 2014) počasí přálo, předtím celý týden pěkně a teplo, vzduch měl 20+ °C, ideální konstalace. Dopoledne se sice už slunce začalo schovávat za mraky, a i když fotograf by víc světla ocenil, skokanům to určitě nevadilo.
Skokani byli tam kde měli být, protože už při příchodu jsme z dálky (tedy tak za 30m) slyšeli jejich nezaměnitelný chórus (puste si při videu zvuk), ale … budou modří, nebudou? Po několika desítkách vteřin opatrného přibližování ke vzdálenějšímu břehu bylo jasno .. jsou tam, šmoulové!
Focení ostronosých skokanů však není nikterak přímočaré, neb jsou to bestie plaché. Ke břehu jsme se plížili po břiše, což sice fungovalo, ale záběry z vyššího úhlu mne neuspokojovaly a tak jsem, přes upozornění Martina, že když se vyplaší, bude to dlouho trvat, nakonec vstal a vlezl si ke skokanům do vody. Pravda, v ledové vodě a v tenkých broďácích nebyla ta následující hodina v nehnutém sedu z nejpohodlnějších a rozhodně ne z nejteplejších, ale po cca 20 minutách hladina kolem opět začala ožívat a začaly fotografické hody … (krom fotek zde je níže i odkaz na 75sec video — na Vimeo si můžete vychutnat v HD).