Na jaře jsem spřádal plány na letošní sezónu a na jednom z čelných míst bylo konečně si pořádně nafotit šídlo tmavé, Anax parthenope. Ale i když jsem pak na jaře a v létě za vážkami křižoval po celých Čechách, a viděl jsem leccos, na “parthenopáka” pořád ne a ne narazit. Což bylo frustrující, zváště, když z Droužkovic zásoboval vážkařskou komunitu řadou vynikajících fotek tohodle šídla Michal Samec. No, když nejde hora k Mohamedovi .. znáte to: jednoho letního odpoledne jsem zaparkoval u droužkovických rybníků, pozdravil se s Michalem a Jirkou N. a vyrazili jsme na ně.  Bylo jich tam tři ….. zkrátka hotový parthenopeland, lítali, předváděli se, sedali, no nádhera na několik fotografických hodin Jen žádné tandemové kladení se nekonalo, což mne  – přes dílčí úspěchy – docela trápilo. Michal mne navigoval na osvědčená místa, kde VŽDYCKY kladou, ale … nekladli. Jirka s Michalem pak odjeli, že prý samice jsou takhle koncem sezóny už asi unavené a vyšťavené, ale já si řekl, že si dám ještě jedno brodící kolečko. Slunce už se klonilo, když tu jeden pár, druhý pár … bylo to tu. Tam, kde VŽDYCKY kladou, kladli zas. Nejdřív jsem je musel pravda trochu nahánět, pak je náháněl pro změnu plonkový samec*, ale nakonec se uklidnili a já se konečně dočkal mých na jaře vysněných fotek.

*) ale neuspěl, jak vidno na poslední fotce, kde ho samička doslova zadupává do vody).