One of many …
Vazky_komplet_10
Co se děje u přátel – vážkařů …

Novinky od Martina Pustelníka a Martina Waldhausera

Oblíbené weby / Favourite websites

Za bělonoskou ocasatou (vulgo vážkou širokou, Lecorrhinia caudalis) do Němec

Stejně jako loni, i letos  jsme s Martinem W. vyrazili do Němec za druhem, který u nás jen tak snadno nepotkáme. Nyní se jednalo o jednu v ČR z nejvzácnějších vážek – vážku širokou (Leucorrhinia caudalis), která byla v ČR nezvěstná po mnoho dekád, a shodou okolností až loni byla zjištěna na českolipsku (ovšem pokud je mi známo,  letos se odtamtud nepotvrdila). V přilehlém Sasku je známa z pár lokalit, a na jednu, poblíž Hojeřic (Hoyerswerda) jsme se v sobotu vydali. Prvotním cílem byl vyhlédnutý rybníček, na kterém jich loni dle svědectví MW byly stovky (a kde jsme loni fotili pedemontana a depressiuscula) , ovšem letos … ani jedna, bůhvíproč, napohled nic nevěštilo takto zásadní změnu. Leknínů bylo dost, voda pravda trochu kalná, ale ne nijak zásadně. No, záhada veliká, a taky trochu zklamání a nastupující obava, jestli bude výlet úspěšný. Naštěstí měl Martin v záloze  další nedaleké rybníčky, kde se též dala čekat (Martin tam v dubnu chytal larvy), tak jsme po chvíli očumování prázdných leknínových listů zamířili tam.

No, i na nich byl začátek lehce depresivní: Na prvním rybníčku párek labutí s mladejma, labuťák ve střehu, na druhém to taky na první pohled nevypadalo a na třetím seděl jeden Němec vedle druhého, nahozený prut či dva, stanoviště do 5 m od sebe, pěkně očíslovaná, zkrátka rybářská selanka 1. kategorie. Ovšem pod pruty lekníny, a na leknínech … caudalisky! Sice jen sem tam, a daleko na focení, ale aspoň že tam byly! Pro smysluplné fotky to chtělo vlézt do vody, což bychom byli bývali rádi hned hupsli, ale pokud bychom neutonuli zamotáni do vlasců, tak bychom byli v několika sekundách umláceni podběráky a pruty. Já si aspoň lehl na břeh mezi rybáře a zkoušel jsem fotit jednu tak na 4m, Martin se odeberal zpět zkusit štěstí na předchozí rybníček s labuťákem.

A tam štěstí přálo. Já se po víceméně marné půlhoďce čekání na lepší záběr rozloučil s rybáři, odebral se za Martinem, nalezivše ho v rybníčku po prsa ve vodě mezi lekníny, objektiv zacílený na samce caudalisky (ovšem labuťáka za zády). Takže též do plavek, hups do vody a přidal jsem se k Martinovi a k labutím, které to naštěstí (a narozdíl od nás) po mém vstupu do vody na rybníčku definitivně zabalily.  My se tak mohli v klesajícím slunci věnovat nerušeně caudaliskám, plus doplňkově dalším typickým leknínovým druhům, (Erythromma viridulum, E. najas). A užívali jsme si to vrchovatě.

Fotil jsem to všechno 300+1.4x TC, čili kvalita přiměřená této sestavě. Sigmou 150tkou by to bylo hezčí, ale zase bych se k nim tak dobře nedostal.  Velmi pomohl monopod, díky jemuž jsem se mohl dostat pár centimetrů na hladinu.

 

Comments are closed.