Tak jsme se si Zdeňkem Hančem při první večeři na letošních Odonatologických dnech ve Smaraďavce (Chřiby) stýskali, jaká je to smůla, že naše jediná populace šidélka lesklého (Nehalennia  speciosa) na Kramářce už zřejmě vyhynula, páč už je tam leta nikdo nenašel. Když v tom dorazil Jožka Hlásek a šoupnul nám na stůl krabičku, ve které byla … samozřejmě … Nehalennie. Z Kramářky. Byla – tedy byl, jednalo se o samečka, už řádně umatlaný, ale jelikož to bylo naše první setkání s tímhle prckem, urychleně jsme zaplatili a vyběhli ho ven fotit. Což byla docela atrakce, protože to titěrné zvíře ještě mělo dost sil, aby se pokusilo o únik, který zhatila až připravená síť. Fotografování pokračovalo i druhý den.

Ale aby nezůstalo u (mého prvního) setkání s naší nejmenší vážkou jen v Lovecké restauraci ve Smraďavce, cestou zpět na Prahu jsme to vzali s Martinem W. a Pavlou T. přes Kramářku, abychom se na ni podívali i v přirozeném habitatu. Kde je tam hledat už jsme věděli z minulých neúspěšných návštěv, nyní jsme se navíc drželi Jožkovy rady, že nejlíp se na ní přijde smýkáním. Což se potvrdilo, i když skoro ve stejném okamžiku, kdy jsem měl první v síti, ji uviděl i Martin, kterak létá v trávě. Totiž Nehalennie z porostu snad skoro vůbec nevylétávají, jen se pohybují přískoky mezi stébly, což je při jejich velikosti (malosti) činí opravdu velmi nenápadnými. Navíc na na místě skoro neposedí, respektive posedí jen tam, kde se kvůli vegetaci nedají pořádně vyfotit. Takže z toho byly spíš žánrovky než nějaké slušné atlasovky. Na druhou stranu, Martinovi se podařilo vyhmátnout i samičku (a Pavle druhou), takže na fotkách máme zástupce obou genders. Za zmínku stojí i skutečnost, že tahle populace obývá tak 150m2, což není bohužel moc perspektivní. Pokud tedy nejsou  na Kramářce i jiná místa, o kterých jsme nevěděli.

Celkově samozřejmě velká spokojenost, protože Nehalennii našinec věru nevídá každý den.

[Show as slideshow]

12►